Zdravé regiony tvoří zdravé Česko

Hejtmanům jsem představil plán komory na stabilizaci a rozvoj českého zdravotnictví a vysvětlil jsem zásadní body usnesení listopadového sjezdu České lékařské komory. Diskutovali jsme o problémech regionálního zdravotnictví a o možnostech, jak by Česká lékařská komora mohla být nápomocná při jejich řešení. Shodli jsme se na tom, že na zdravotnictví není možno nadále pohlížet pouze optikou fakultních nemocnic. Chceme-li mírnit prohlubující se rozdíly v dostupnosti zdravotní péče, pak v první řadě musíme prosadit spravedlnost v úhradách od zdravotních pojišťoven, které trvale zvýhodňují fakultní nemocnice oproti nemocnicím regionálním. Za stejný výkon musí dostávat všichni zaplaceno stejně. Příčinou současných ekonomických problémů zdravotních pojišťoven nejsou „rozmařilé“ úhradové vyhlášky, ale to, že vláda podvázala příjmy systému veřejného zdravotního pojištění. Přerozdělení osmi miliard korun od VZP k tzv. zaměstnaneckým pojišťovnám je pouhým dočasným řešením krizové situace, kdy některým z těchto pojišťoven hrozí insolvence. Následovat však musí výrazné zvýšení platby za tzv. státní pojištěnce. Přítomným hejtmanům jsem vysvětloval, proč by mělo dojít ke zvýšení sazeb zdravotního pojištění ze současných 13,5 procenta na 15 procent. Za 30 let jsme v průměru zestárli o osm let a medicína udělala obrovský pokrok, který však není zadarmo. Zdravotnictví není perpetuum mobile a nemůže fungovat bez peněz. Dále jsme diskutovali o možnostech, jak motivovat nemocnice, aby více spolupracovaly a méně si navzájem konkurovaly. Shodli jsme se, že zásadní reforma specializačního vzdělávání lékařů je nezbytná. Lékařská komora prosazuje snížení počtu základních specializačních oborů se zajištěním snazší mezioborové prostupnosti pro lékaře, kteří jsou ve specializační přípravě, ale i pro ty, kteří již atestace mají. Délku specializačního vzdělávání se budeme snažit zkrátit na minimum v souladu s evropskou směrnicí. Zároveň chceme omezit délku povinných stáží na pracovištích vyššího typu. Do vzdělávání je nutné zapojit i ambulantní specialisty, aby se mohli spolupodílet na výchově svých nástupců. Hejtmani by uvítali, kdyby už co největší část výuky mediků v 6. ročnících mohla probíhat formou praktické výuky v regionálních nemocnicích. Tento plán komora podporuje. Je zřejmé, že pokud zůstane specializační vzdělávání tak jako dosud v rukách lékařských fakult a odborných společností, jejichž vedení se většinově rekrutuje rovněž z akademických pracovníků, nikdy se nic nezmění. Spojí-li svoji sílu lékařská komora a kraje, pak máme šanci situaci zvrátit. Současný stav totiž vyhovuje fakultním nemocnicím, kterým zajišťuje trvalý přísun laciné pracovní síly. Mladí lékaři a lékařky preferují práci ve fakultních nemocnicích nikoliv proto, že by se tam mohli více naučit, lepší praxi mohou získat naopak v nemocnicích regionálních, ale proto, že snáze splní všechny administrativní požadavky a také u atestační zkoušky budou mít výhodu. Od začátku roku došlo k zásadní změně v organizaci lékařské pohotovostí služby, když za její zajištění nově odpovídají zdravotní pojišťovny. I když se kraje formálně zodpovědnosti zbavily, politickou zodpovědnost za dostupnost péče v očích občanů-voličů nesou nadále. Nezájem většiny praktických lékařů o práci na pohotovostech je realitou. Ani vysoká finanční odměna na tom často nic nezmění. Vyrostla prostě generace praktických lékařů, kteří nikdy nesloužili, a těm starším, kteří bývali zvyklí sloužit, těm často již chybí fyzické síly. Zákon v podstatě uložil provozování lékařské pohotovosti nemocnicím a jejich zaměstnancům. Pohotovost pro dospělé musí být ve všech nemocnicích s tzv. urgentním příjmem a pohotovost pro děti tam, kde existuje lůžková pediatrie. Zákon zásadním způsobem zhoršil místní dostupnost a omezil rovněž časovou dostupnost lékařských pohotovostí. Pokud již nemocní musí cestovat za ošetřením mimo běžnou ordinační dobu do nemocnice, měli by mít současně zde dostupnou pohotovostí lékárnu, a pokud možno též stomatologa. Vznikla by tak jakási místa integrované první pomoci. Podle mého názoru by to dávalo smysl. Současný stav, kdy nemocný člověk cestuje do města na pohotovost, aby poté musel putovat třeba ještě do krajského města s vystaveným receptem pro lék, nedává smysl. Povinnost držet pohotovost by měli mít nejenom lékaři, ale také lékárny. Některé kraje se snaží nedostupnost lékařské pohotovosti „řešit“ tzv. online pohotovostí. Bylo mojí povinností pány hejtmany upozornit na skutečnost, že se ve skutečnosti nejedná o žádnou lékařskou pohotovost, ale pouze o rady lékařů, kteří pacienty neznají a často nemají ani potřebnou kvalifikaci. Provozovatelé této služby nejsou poskytovali zdravotních služeb, oni pouze zprostředkovávají kontakt mezi pacienty a lékaři, kteří účastí v takových projektech velmi riskují. Právní kancelář České lékařské komory varuje, že vše bude fungovat do prvního velkého průšvihu. Probíraných témat bylo samozřejmě více a jako červená nit se celou diskusí táhly ekonomické problémy způsobené nedostatečnými úhradami od zdravotních pojišťoven, kvůli nimž musí většina krajů své nemocnice různým způsobem dotovat. To jistě není ideální. Každé zdravotnické zařízení by mělo mít možnost vydělat si na svůj provoz i rozvoj prostřednictvím úhrad za odvedenou zdravotní péči. V této souvislosti jsem nemohl nezmínit, že soukromí lékaři jsou na tom ještě hůře, protože jim nikdo žádnou dotaci nedá. Jménem České lékařské komory jsem nabídl podporu a  spolupráci nejenom na centrální úrovni, ale také v  jednotlivých krajích. Představenstvo ČLK je voleno na regionálním principu, a tak každý kraj má ve vedení komory své zastoupení. A právě členové představenstva se mohou stát přirozenými partnery jednotlivých krajských samospráv. Zdravé Česko totiž mohou tvořit pouze zdravé regiony.