Na kterého pacienta nikdy nezapomenu

Pořád na mě sedá úzkost, když si vzpomenu na syrskou dívku s popálenou tváří. Na její oči, kterými plaše pozorovala své okolí, na dvě krásné oči uprostřed ošklivě popáleného obličeje. Na tíseň, když jsme se bavily o její budoucnosti, a na bolest, když vzpomínala na to, jak na ni při útocích spadl jejich dům a ona v něm uvízla a čekala několik dnů na pomoc. A pamatuji si taky na záchvěv radosti, když se na mě po několika týdnech společné práce poprvé lehce usmála. 
Chlapec s nejkrásnějšíma očima zase zanechal nesmazatelnou stopu svým laskavým srdcem. Pamatuji si, jak mě zasáhlo, když mluvil o tom, že místo bratra, kterého viděl shořet, měl raději zemřít on. Když se styděl, že nyní jako nejstarší muž v rodině (bylo mu 14 let, otec byl uvězněn v Sýrii) nedokázal zajistit bezpečí svojí maminky a sourozenců. Pamatuji si na tu úlevu, když přijal možné vysvětlení, že za jeho takřka denním pomočováním stojí obrovský přetlak. A radost, když se u něj po pár týdnech terapie frekvence pomočování snížila. 
Někdy jsem se také bála. Velký strach jsem cítila při první konzultaci s chlapcem z Afghánistánu, který byl zcela sám bez jakéhokoliv dospělého člověka a agresivně po mně vyžadoval medikaci, aby ho utlumila a on nemohl vnímat bolest, kterou cítil po všem možném násilí a zneužívání od překupníků. Nebála jsem se, že mi ublíží, i když jeho agrese byla na počátku velká. Bála jsem se, že už nepřijde a my ho v táboře nenajdeme. Přišel. A pak chodil týden co týden. Později se dostal do evropské země, která se ho jako nezletilého uprchlíka ujala a poskytla mu zázemí. 

Kateřina Šrahůlková

Dětská psycholožka, vystudovala obor psychologie s rozšířením o speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a obor psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Má za sebou také dva psychoterapeutické výcviky a supervizní výcvik. Pracovala ve Fakultní nemocnici Bulovka a na ZŠ a MŠ při této nemocnici, kde se věnovala péči o hospitalizované děti a ambulantně-psychoterapeutické podpoře dětí s psychickými obtížemi a podpoře dospívajících s poruchami autistického spektra. Nyní působí jako supervizorka ve zdravotnických a školských zařízeních a pracuje ve škole vzdělávající děti s různými typy vývojových obtíží včetně oslabení v oblasti intelektu.
S Lékaři bez hranic absolvovala dvě mise, 2018–2019 v Jordánsku, 2020 pracovala v Řecku v uprchlickém táboře Moria. Věnovala se individuální psychologické péči o uprchlíky, především o děti, a realizovala podpůrné skupiny pro jejich rodiče.