Praktiků se zapojuje čím dál méně

Pohotovostní služba pro dospělé musí být provozována nemocnicemi s urgentním příjmem, a to minimálně tři hodiny v čase mezi 16:00 a 22:00 ve všední dny a osm hodin nepřetržitě o víkendech a svátcích, přičemž musí být zahrnut v této době interval 10:00 až 16:00. Obdobnou povinnost mají nemocnice s lůžkovou pediatrií při zajišťování pohotovostní služby pro děti. Minimální síť stomatologických pohotovostí a lékáren s pohotovostní službou či nepřetržitým režimem ministerstvo nestanovilo vůbec! Zdravotní pojišťovny, zejména VZP, naštěstí k potřebám nemocných pacientů přistoupily s větší zodpovědností.
Na jednání podvýboru pro urgentní medicínu, medicínu katastrof a zdravotnické záchranné služby, který vede náš kolega MUDr. Milan Brázdil, za přítomnosti předsedy zdravotního výboru poslance MUDr. Jiřího Maška, zazněly aktuální informace o tom, jak síť pohotovostních služeb skutečně vypadá.
Pohotovost pro dospělé zajišťuje 96 urgentních příjmů a navíc dalších 32 míst, z nichž 21 bonifikuje VZP a dalších 11 dotují kraje.
Pohotovost pro dospělé zajišťuje 82 lůžkových pediatrických oddělení, a navíc lékaři sloužící na dalších třech místech.
Existuje 33 stomatologických pohotovostí a v některých regionech několik stomatologů střídavě drží pohotovost ve svých ordinacích. Rozpis stejně tak jako adresy dalších pohotovostí naleznou lidé na webu VZP. Stomatologické pohotovosti fungují však jen o víkendech a svátcích, navíc s minimálním rozsahem pouze čtyři hodiny denně. To samozřejmě potřebám pacientů stačit nemůže.
V ČR existuje 36 lékáren s pohotovostním provozem, přičemž 13 z nich má nepřetržitý provoz. Problémem zůstává nehomogennost pokrytí republiky těmito službami.
Diskuse na jednání podvýboru ukázala, že počet praktických lékařů zapojených do lékařských pohotovostních služeb stále klesá a ani slibovaná vyšší finanční odměna není pro ně dostatečnou motivací k této práci. Naopak se od ledna zase zvýšila zátěž pro nemocniční lékaře, kterým přibyly další povinnosti.
Budoucnost vidím v budování míst (center) akutní zdravotnické pomoci, kde by pacienti nalezli pohotovost lékařskou, stomatologickou i nonstop otevřenou lékárnu na jednom místě. Každý občan by měl vědět, kam se má v případě potřeby vypravit a kde pomoc najde. Měli bychom být vděční za každého nemocného, který se na pohotovost dopraví svépomocí či s pomocí rodiny a zbytečně nezatěžuje zdravotnickou záchrannou službu.
Na přítomné poslance i zástupce Ministerstva zdravotnictví jsem apeloval za nutnost zásadních změn ve specializačním vzdělávání lékařů. Nedostatek lékařů nemůžeme „řešit“ tím, že část jejich práce přehodíme na zdravotní sestry, kterých máme nedostatek možná ještě hlubší. Potřebujeme si vychovat větší počet lékařek a lékařů, a to v odbornostech, jež pacienti budou potřebovat, se širšími kompetencemi a univerzálnější kvalifikací, aby byli navzájem snáze zastupitelní. Faktické zrušení tzv. kolečka v rámci atestační přípravy bylo hrubou chybou, kterou by mělo ministerstvo okamžitě napravit. Účast v pohotovostních službách, které jsou možná trochu drsnou, ale nepochybně užitečnou školou praktické medicíny, by měla být povinnou součástí předatestační přípravy pro všechny mladé lékaře, nejenom pro ty, již pracují v nemocnicích.
Závěrem jsem všem přítomným vysvětlil, že tzv. online pohotovost není žádnou lékařskou pohotovostní službou, ale pouhým nezávazným poradenstvím, za které některé kraje zbytečně utrácejí peníze. Název samotný není pak ničím jiným než klamavou reklamou.