Prof. Křepela se narodil se 15.7.1929 v Praze ve středostavovské rodině. Jeho tatínek, byl povoláním bankovní úředník. Maminka, jak to bylo v dobách první republiky v obdobných rodinách obvyklé, byla v domácnosti. Má staršího bratra, který je vystudovaný inženýr v oboru statistických metod. V širší rodině se v řadách jeho příbuzných vyskytují dva lékaři a sice strýc praktický lékař a bratranec pediatr. Jeho manželka Olga je vystudovaná magistra farmacie a původně pracovala v lékárně, ale následně po mnoho let ve Fyzikálním ústavu ČSAV. Nyní je v důchodu.
Prof. Křepela má dvě děti, dceru Blanku, která je doktorkou přírodních věd a syna Petra, který se věnuje uměleckému řezbářství. Má tři vnučky. Nejstarší Hana je absolventkou vysoké školy zemědělské v Brně a dosáhla titulu Ing.. Vnučka Lenka teprve stejnou vysokou školu studuje. Vnučka Eva studuje architekturu v Brně a v současné době je na odborné stáži ve Finsku.
Dr. Křepela navštěvoval základní školu a reformní reálné gymnázium v Praze 6, kde ukončil studium maturitní zkouškou v roce 1948. Poté nastoupil na lékařskou fakultu UK v Praze, kterou dokončil v r. 1953. Během svých studijních let se věnoval skautingu a řadě odvětví sportu, nejvíce hokeji, košíkové a tenisu, který hraje dodnes. Během studia lékařské fakulty pracoval jako medik ve funkci zdravotníka na skautských a dětských letních táborech.
Po promoci nastoupil jako sekundární lékař na dětské oddělení nemocnice v Podbořanech, kde vedle práce u lůžka dojížděl také do dětských poraden po celém okrese Žatec, kde musil často navštívit nemocné děti u lůžka přímo v rodině. Zde měl možnost seznámit se s podmínkami práce v terénu a musil často pohotově reagovat při zjištění akutního onemocnění a rychle rozhodovat o další léčbě případně o nutnosti hospitalizace.
V roce 1955 přešel Dr. Křepela na dětské plicní oddělení Fakultní nemocnice v Praze-Krči, kde působí dosud.
V roce 1956 složil atestaci I. stupně z pediatrie, v roce 1965 atestaci II. stupně a následně v roce 1971 nástavbovou atestaci z dětské tuberkulózy a respiračních nemocí. V roce 1982 získal kandidaturu na téma „Využití funkční bronchografie u dětí a mladistvých“. Docentem byl jmenován v roce 1990 a profesorem v roce 1993.
Vedle hodností vědeckých a pedagogických prošel řadou funkcí ve zdravotnických zařízení. V letech 1963 až 1966 byl zástupcem přednosty dětské kliniky Institutu pro vzdělávání ve zdravotnictví (dále jen „IPVZ“)v Krči, následně pak odborným asistentem katedry pediatrie IPVZ v Krči a od roku 1985 do roku 1991 zástupcem vedoucího katedry pediatrie a po té až do roku 1995 vedoucím katedry pediatrie a přednostou dětské kliniky IPVZ a Fakultní nemocnice v Krči. Nyní, kdy většina jeho vrstevníků je již v důchodu, dále pracuje jako ordinář kliniky pediatrie a asistent pediatrie IPVZ.
Profesor Křepela vykonával také řadu odborných funkcí. V letech 1967 až 1976 byl krajským ftiseopediatrem v Praze, v letech 1981 až 1993 místopředsedou a od roku 1984 předsedou Komise pro dětskou TBC v rámci bývalého Československa. V letech 1981 až 2005 byl předsedou atestačních komisí z pediatrie I. a II. stupně. V letech 1998 až 2005 byl členem komise u státních zkoušek z pediatrie LF UK v Plzni.
Prof. Křepela se kromě své lékařské praxe věnuje činnosti pedagogické. V Institutu pro vzdělávání ve zdravotnictví se věnuje po 40 let pedagogické činnosti v rámci odborných kurzů a stáží katedry pediatrie a jiných kateder IPVZ, pravidelně přednáší v rámci odborných společností Lékařské společnosti J. E. Purkyně (společnost pediatrická, pneumoftiseologická, patofysiologie dýchání, radiologická, klinické alergologie a imunologie, dorostového lékařství, lékařské genetiky, všeobecného lékařství), na tuzemských a zahraničních kongresech. Pravidelně přednáší také v rámci krajských a okresních seminářů pro lékaře i sestry.
Má za sebou rozsáhlou publikační činnost. Napsal monografii „ Tuberkulóza dětí a dorostu a její diferenciální diagnostika“ a „ THORAX- atlas RTG snímků a kazuistik dětských plicních nemocí“. Je autorem dalších 12 kapitol v dalších monografiích. Publikoval přes 113 odborných článků v tuzemských a zahraničních odborných časopisech, které se zaměřují na problematiku tuberkulózy a BCG vakcinace, difúzní procesy plicní, bronchokinematografie, recidivující záněty plic na podkladě vrozených anomálií. Prioritním pozorováním u nás byl Williams-Campbelův syndrom a Fatální familiární granulomatóza.
Profesor Křepela se dále věnoval výzkumné činnosti. Po 25 let od roku 1971 do roku 1995 byl odpovědným řešitelem výzkumných úkolů státního plánu výzkumu a výzkumných úkolů v rámci Institutu pro vzdělávání ve zdravotnictví.
Profesor Křepela se mimořádným způsobem zasloužil o potlačení výskytu tuberkulózy v dětském věku u nás a díky tomu máme i ve srovnání se světově nejvyspělejšími zeměmi nejnižší výskyt této nemoci v dětské populaci. Ve svých osmdesáti letech je stále jako lékař aktivní a je vždy připraven předávat své zkušenosti odborné veřejnosti, která toho hojně využívá. Jde přitom o člověka neobyčejně skromného, s lidským přístupem ke svým dětským pacientům.
Tyto mimořádné zásluhy profesora Křepely dokládají, že jde o nepřehlédnutelnou osobnost české lékařské vědy, která si za své celoživotní dílo, věnované především dětské populaci, zaslouží mimořádné ocenění. Pro svoji odbornou erudici, svůj lidský přístup ke svým pacientům a vlídnost, s jakou je připraven se dělit s mladšími kolegy o své odborné zkušenosti je profesor Křepela skutečným rytířem lékařského stavu a proto si plně zaslouží být nositelem čestného titulu „Rytíř českého lékařského stavu“.
