Valorizační mechanismus je navíc nastavený tak, že se podíl platby státu na celkových příjmech systému veřejného zdravotního pojištění bude snižovat a úměrně tomu se budou prohlubovat ekonomické problémy našeho zdravotnictví. Opravdu podivné poděkování zdravotníkům za to, že jsme po dva roky v epidemických vlnách udržovali s vypětím všech sil ekonomiku této země v chodu.
Ještě jsme se ani nevzpamatovali z covidu a už naše chronicky podfinancované a personálně zdevastované zdravotnictví musí čelit další výzvě. Úkolu zajistit pro 350 000 uprchlíků z Ukrajiny zdravotní péči na takové úrovni, na kterou jsou zvyklí naši pacienti. Nebudete to jednoduché a ani laciné.
Vedle migrační vlny, která nemá v naší novodobé historii obdoby, však existují nejméně tři další závažné důvody, proč výdaje na zdravotní péči, či jak říkají Němci „investice do zdraví“ nelze snižovat.
Epidemie nemoci Covid-19 pravděpodobně ještě neskončila. Očkování se prakticky zastavilo a pokud přijde na podzim další epidemická krize, bude Česká republika, která se v počtu očkovaných obyvatel krčí na 22. místě v rámci Evropské Unie, oproti vyspělým zemím v obrovské nevýhodě. A zase nás to bude stát peníze a spoustu sil, abychom to znovu „nějak zvládli“.
Prakticky se také nemluví o zdravotní péči odkládané kvůli nutnosti zvládat epidemii. Šlo nejenom o preventivní prohlídky ale například také o operace, jejichž opakované odkládání způsobuje pacientům zbytečné utrpení a zhoršuje kvalitu jejich života. Vůči těmto lidem, kteří rovněž patří mezi oběti epidemie, máme dluh, který bychom jim měli splatit tím, že jim potřebnou zdravotní péči co nejdříve poskytneme. Zdravotníci se pochopitelně budou snažit skluz dohánět, ale tyto výkony jim musí pojišťovny zaplatit. A já se ptám, z čeho?
V neposlední řadě zažíváme nejvyšší inflaci od vzniku samostatné České republiky. Inflace atakující hranici 15 % je dvojnásobná v porovnání s průměrem eurozóny. Vzpomene si ještě dnes někdo na to, že jsme odmítali euro, abychom „nemuseli platit cizí dluhy“? Trochu drahé furiantství. Zranitelná koruna se nám pěkně prodražuje a inflace drtí všechny poskytovatele zdravotních služeb, kteří na rozdíl od obchodníků nemohou zvyšovat ceny, jež jim stanovuje ministerstvo svojí vyhláškou. Zdražování energií, pohonných hmot, potravin…, a následovat bude logicky oprávněný tlak zaměstnanců na zvyšování platů a mezd. V této souvislosti je třeba připomenout, že pokud nebudou zdravotnická zařízení schopna nabízet atraktivní mzdy, bude se personální krize v resortu dále prohlubovat.
Dva roky opakujících se epidemických vln přitom ukázaly všem, jak důležité je mít fungující zdravotnictví s kvalifikovaným personálem a dostatečnými kapacitami pro zvládání i krizových situací. My zdravotníci jsme si to tvrdě odpracovali. Bohužel i někteří naši kolegové a kolegyně sami nemoci podlehli. Postavení, které jsme si ve společnosti vybudovali, nám dává morální právo na to, abychom požadovali další nárůst výdajů na zdravotní péči, kterou si občané přejí dostupnou, bezpečnou a kvalitní. Dostali jsme prostě do rukou konečně pořádně silné karty a bude obrovskou chybou, tuto příležitost promarnit. Už se totiž nemusí opakovat.
Je smutné, že náš kolega profesor MUDr. Válek jako ministr zdravotnictví tuto příležitost zahazuje, a to navíc z pouhých ideologických důvodů. Tedy kvůli imaginárnímu snižování státního dluhu, které je vzhledem k válce na Ukrajině tak jako tak nedosažitelné a vůbec nikoho z chudnoucích voličů stejně ani nezajímá. Škoda.
Milan Kubek
