Nižší příjmy, přísnější regulace a vyšší náklady
Každý z nás lékařů dobře ví, že žádná opravdová reforma zdravotnictví neproběhla. Na tomto faktu nemohou změnit nic ani oslavné ódy, které „nezávislé“ novinářky pějí na ministra Hegera, když jako reformní úspěchy prezentují částečnou nápravu nesmyslů, které pan ministr dříve a za stejného jásání prosadil.
Nadstandardy zůstávají pouze na papíře, stejně jako jiné nedotažené nápady, jak získat pro zdravotnictví peníze. Vládce našeho resortu jednající spíše jako loajální náměstek ministra financí, než jako ministr zdravotnictví, za několik let nedokázal prosadit valorizaci plateb pojistného za tzv. státní pojištěnce, tedy za děti, důchodce a nezaměstnané. A jako poslanec hlasoval nejenom pro opakované zvyšování sazeb DPH, ale dokonce i pro jejich sjednocení. Tím závažně poškodil zdravotnická zařízení, která nejsou plátci DPH, a zvýšené daně tak, na rozdíl od jiných podnikatelských subjektů, nemají na koho přenést. Stát nás totiž stále zcela nesmyslně považuje za konečné spotřebitele svých vlastních služeb.
Docent Heger jako ministr zdravotnictví selhal. Je při tom smutným obrazem politické reality naší země, že ve své funkci zůstává právě proto, že neplní svoji základní povinnost hájit zájmy svěřeného resortu, bránit pacienty a zdravotníky, kteří se o ně starají. Jeho úhradová vyhláška vydaná tradičně na poslední chvíli, tedy na Silvestra, pro soukromé lékaře neznamená nic jiného, než to, že za ještě větší část své práce nedostaneme zaplaceno vůbec a že ještě větší množství předepisovaných léků a zdravotnických prostředků budeme pacientům platit ze své vlastní kapsy.
Nejhůře postiženými jsou soukromí lékaři – ambulantní specialisté. Bez ohledu na zvyšování daní, bez ohledu na růst cen energií a zdražování prakticky všeho, co pro provozování svých praxí nutně potřebujeme, máme v letošním roce vystačit s pouhými 98 % příjmů z roku 2011. Zdravotní pojišťovny nám přitom současně budou strhávat peníze již při sebemenším překročení nákladů na léky a zdravotnické prostředky ve srovnání s náklady, které jsme měli před dvěma lety.
Co po nás ministr Heger chce? Máme snad před pacienty zatajovat existenci účinnějších, ale zároveň dražších léků? Nebo máme platit pojišťovnám za to, že se jim staráme o klienty, od kterých ony vybírají pojistné? Necháme se ministerskou vyhláškou dotlačit do situace, kdy budeme bez jakéhokoliv právního krytí z ekonomických důvodů svévolně omezovat zákonem garantované a oprávněné nároky svých pacientů? Chceme si vzít na zodpovědnost poškozování pacientů?
Pan ministr Heger s pro něho tak typickým laskavým úsměvem ujišťuje voliče, že se vůbec nic neděje. Přiznává, že peněz sice není nazbyt, ale dostupnost a kvalita zdravotní péče mají údajně zůstat zachovány. A já se ptám: Na čí úkor? Kdo zaplatí účet za servilitu, s níž ministr Heger nechává zdravotnictví vysávat ve prospěch státního rozpočtu? Kdo zaplatí za jeho neschopnost sehnat peníze, omezit korupci a prosadit změny zajišťující finanční stabilitu resortu? Kdo zaplatí účet za jeho populismus? Pan ministr jako mazaný politik očekává, že to budeme opět my – lékaři, kdo budou platit jeho účty.
Vážené kolegyně a kolegové, záleží pouze na nás, zda si to necháme líbit. Zda i tentokrát přikrčíme hřbet a okrademe vlastní rodiny, jen abychom zaplatili pacientům vše, co jim pan ministr Heger slibuje. Kolegové z nemocnic nám během akce „Děkujeme-odcházíme“ ukázali, jakou my lékaři můžeme mít sílu, když se přestaneme bát a začneme své oprávněné zájmy hájit společně. Nikdy totiž neexistuje pouze jedna jediná možnost. Nemusíme si nechat líbit úplně všechno. I my – soukromí lékaři máme šanci se bránit a vybojovat si důstojnou odměnu za svoji poctivou práci. Záleží přitom opravdu pouze na nás!
Milan Kubek
Ke stažení:
